Etablovaná rodina

Potomci Jana Kutnaura, člena Jednoty bratrské, popraveného při staroměstské exekuci, se po návratu z emigrace do vlasti a po přijetí katolické víry bez velkých problémů začlenili mezi měšťany v pražském souměstí. Otázkou bylo, jak je tato městská společnost, často již velmi pevná v katolické víře, vnímala a také, jak oni sami katolickou víru akceptovali. Vždyť jejich rodiče odmítání katolické víry a snaha udržet si bratrskou konfesi zavedla na popraviště a do emigrace. Nejstarší syn Jana Kutnaura Šimon pak dokonce za třicetileté války aktivně vystupoval na straně protivníků katolického habsburského panovníka. Dochovaný testament i soupis jeho pozůstalosti z osmdesátých let 17. století naznačují, že přijetí katolické konfese mohlo v případě emigrantů často v různé míře skutečně nabývat formální podobu. Obsah posledního pořízení Šimona Kutnaura byl prostý jakýchkoliv obvyklých výrazů katolické zbožnosti a řešil převážně jen nutnou dispozici s majetkem. O jeho reálných konfesijních zájmech a preferencích vypovídal ovšem zejména obsah knihovny, kterou po sobě zanechal. Nalezli bychom v ní převážně náboženskou literaturu s díly katolického, ale také nepovoleného luterského a českobratrského vyznání. Právě výskyt tištěné bratrské konfese v knihovně potvrzoval nepřerušenou vazbu Šimona Kutnaura k bratrské víře, k níž ho kdysi přivedl jeho otec. Četba protestantských, tj. bratrských, kalvínských i luteránských knih v době, kdy jejich produkce, prodej i četba byly v Čechách zakázány, naznačovala, že se bývalý emigrant striktně nepodřizoval jediné katolické víře, k níž musel přistoupit.

Testament Šimona Kutnaura z  24. 6. 1680, uveřejněný 25. 8. 1682 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 5683). Šimon Kutnaur zemřel bez potomků, a proto odkázal veškerý svůj majetek mimo okruh své rodiny královskému prokurátorovi JUDr. Matyáši Aloisovi Malanottemu. Dispozice neobsahovala žádný obvyklý odkaz k záduší, který byl typickým znakem katolické zbožnosti.
Pozůstalostní inventář Šimona Kutnaura, 11. 6. 1682 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 1196, kniha inventářů Nového Města pražského, 1659–1718, f. 224r–228v). Soupis výbavy Kutnaurovy domácnosti ukazuje spíše na průměrný rozsah majetku. Jeho součástí byla i truhla s knihami obsahující mimo jiné českobratrskou konfesi, v době pobělohorské zakázaný tisk.
Testament Kateřiny Lidmily Kutnaurové, manželky Šimona Kutnaura, 16. 3. 1661 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 2210, kniha testamentů Nového Města pražského, 1617–1665, f. 417v–420r). Majetková dispozice dokládá, že Lidmila byla na rozdíl od manžela přesvědčenou katoličkou, která pamatovala četnými finančními odkazy na pražské katolické kostely, v nichž se za ni měly sloužit zádušní mše.