Město a válka

Saská okupace Prahy 1631–1632

Po porážce císařské armády protestantskými švédsko-saskými vojsky v září 1631 u Breitenfeldu u Lipska vpadla do Čech vojska saského kurfiřta vedená generálem Janem Jiřím Arnimem, provázená velkým počtem českých emigrantů. Situace byla pro obyvatelstvo bezvýchodná. Utekli představitelé státní správy i vojenský velitel-generál don Baltazar de Marradas. Byly evakuovány korunovační klenoty i další cennosti. Na radnici byla sepsána se Sasy smlouva, jež měla ulehčit obyvatelům pobyt nepřátelských vojsk. Kromě potíží s cizí armádou zvyšovaly napětí i přítomnost a požadavky navrátivších se emigrantů. Postoj pražké samosprávy k okupující armádě i navrátilcům nebyl jednoznačný. Městské rady nasadily měšťanské milice, aby zvládly vznikající nepokoje. Rostoucí politické napětí, nedostatek potravin a nová morová epidemie na jaře roku 1632 vedly k stupňujícímu se  rabování a násilí. 25. května přišla záchrana: vojska Albrechta z Valdštejna spolu s měšťanskými milicemi město ovládly a saská vojska z Prahy vytlačily.

Zápis o průběhu obsazení Prahy saským vojskem od listopadu 1631 do května 1632, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 327, kniha pamětní Starého Města pražského, [1463] 1587–1656, f. 186r–211v. (edice Karel Jaromír Erben, Sasové v Praze léta 1631, Časopis Českého museum 27, 1853, s. 499 – 525; 710 – 718 (727)
Přepis dokumentu zde

Zobrazit celý dokument ›

 >

Město ve válce

Období 16. století bylo v Čechách nezvykle klidné, města tudíž nebyla příliš připravena na specifické nové bojové podmínky třicetileté války. Měšťané šetřili na opravách opevnění a jeho modernizaci, na vybavení i výzbroji městských gard a zbrojnic. Městští gardisté nezřídka bránili své město sto let starými hákovnicemi. Jinak tomu nebylo ani v pražských městech. Na nenadálou situaci reagovala překotným předsunutím detašovaných bastionů (zpravidla nearmovaných) před stávající středověkou hradbu. Připravit město na obléhání teoreticky dále znamenalo zbourat stavby bránící ve směru předpokládané střelby, ale i konfiskaci materiálu, zásob, zvířat atd. Příchod vlastních i cizích vojáků do města pro obyvatele přinášel nepříjemnou povinnost jejich ubytování (kvartýry), problém se zásobováním, ale i častými výtržnosti opilých vojáků, včetně obtěžování ženského obyvatelstva, upadající hygienu… Praha za třicetileté války zažívala epidemie nemocí, z nichž nejhorší byly určitě mor a asi nejčastější tyfus či úplavice.

Propagandistické letáky z období třicetileté války: Období konfesijně politických střetů i války provázela intenzivní propagandistická kampaň jednotlivých zúčastněných stran. Mocnou zbraní v tomto mediálním boji se staly letáky, spojující většinou textovou složku s obrazovou, která zvyšovala jejich účinnost. V českých zemích zaznamenalo nejintenzivnější ohlas období vlády Fridricha Falckého a počátku třicetileté války. V dalších etapách třicetileté války se množily i letáky reagující na trvající válečný konflikt.

Místodržitelský dekret přikazuje zajistit přemístění vojáků, kteří jsou ubytováni na Malé Straně, do Starého a Nového Města z důvodu příjezdu panovnického dvora. Obyvatelé Nového Města pražského měli ubytovat dvě třetiny vojáků a zbývající třetina měla „ložírovat“ v domech na Starém Městě, 3. 10. 1633, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 1866, kniha dekretů Nového Města pražského, 1620–1637, f. 316r–316v.
Novoměstská správa si v průběhu třicetileté války opakovaně stěžovala na vyšší zatížení různými finančními a dalšími povinnostmi, které na města uvalovala zeměpanská správa. Pokud se týkalo zajištění ubytování a zásobování vojska, byly tyto stížnosti často oprávněné.

Svědectví účastníků potyčky mezi novoměstskými měšťany, žáky novoměstských škol a katolickým knězem při pohřbu v chrámu sv. Štěpána na Novém Městě krátce po vyhlášení katolické konfese jediným povoleným náboženstvím v Čechách. Během konfesijního konfliktu, při kterém vnikli jeho účastníci do chrámu i na svatoštěpánskou faru, byl mimo jiné napaden jeden z měšťanů, protože se jako úředník podílel na přidělování vojáků na „kvartýr“ do domácností některých novoměstských měšťanů, 5. 9. 1625, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 1123, kniha svědomí Nového Města pražského, 1624–1634, f. 58v–63r.
Povinnost zajistit ubytování a zásobování vojáků dopadala v průběhu válečného konfliktu na měšťany měst pražských opakovaně a mnohým způsobovala zásadní existenční problémy. Proto se ve zjitřené atmosféře počátků rekatolizace lehce mohla stát příčinou konfliktu.

Zobrazit celý dokument ›

1648 závěrečné boje, obrana města a ocenění měšťanů

Přestože již v březnu 1648 došlo v Münsteru a Osnabrucku k zásadní dohodě o náboženském uspořádání Evropy (mělo se vrátit do stavu, v jakém bylo 1. 1. 1624), snažily se válčící strany (habsburská a švédsko-francouzská koalice) dosáhnout úspěchu na bojištích, aby si vytvořily výhodné podmínky pro závěrečnou etapu mírových jednání. V červnu 1648 vpadla část švédské armády pod velením gen. Jana Kryštofa Königsmarka do Čech a v noci na 25. července nečekaně obsadila Hradčany, Pražský hrad a Malou Stranu. Do rukou Švédů padla ohromná válečná kořist včetně velké části sbírek císaře Rudolfa II. Nepodařilo se jim však proniknout přes most do Starého Města, ani prolomit dělostřeleckou palbou a útokem jízdy obranu Nového Města. Poslední vlně útoků odolali obránci mezi 24. a 30. říjnem 1648, přestože již 24. října byla v Münsteru a Osnabrücku podepsána konečná mírová smlouva. Zpráva o ní dorazila do Prahy až 1. listopadu a teprve koncem měsíce byla uprostřed Pražského (Karlova) mostu symbolicky podepsána dohoda o konečném odchodu švédských vojsk.

Ferdinand III. vydává majestát, kterým polepšuje Starému Městu pražskému znak za věrnost a odvahu jeho obyvatel v době obležení švédskými vojsky. Současně povyšuje do vladyckého stavu královského rychtáře, purkmistra, primase, radní, kancléře a dva radniční písaře se všemi jejich manželskými potomky. Majestát ruší zmínku v Obnoveném zřízení zemském připomínající účast Staroměstských na stavovském povstání a potvrzuje jim i další privilegia, která vylepšují právní a ekonomické postavení města, 20. 4. 1649, Bratislava, AMP, Sbírka listin, AMP PGL I – 76.
Majestátem byla v rovině právní nejen anulována aktivní účast Starého Města na stavovském povstání a oceněni jeho obránci z doby švédského obléhání v roce 1648, ale panovník jím současně vytvářel podmínky pro ekonomickou obnovu města, vyčerpaného válečným konfliktem. Stejný majestát byl vydán 3. 5. 1649 pro Nové Město pražské. Malá Strana se podobných výsad dočkala až 15. 12. 1657.

Zobrazit celý dokument ›

Folio s erbovní miniaturou z listiny, kterou císař Ferdinand III. povýšil Mikuláše Františka Turka z Rozenthalu do vladyckého stavu a udělil mu erb a predikát ze Šturmfeldu a Rozenthalu, 26. 3. 1649, Bratislava, AMP, Sbírka listin, AMP PGL I – 80.
Mikuláš František Turek byl staroměstským měšťanem, který roku 1634 vstoupil do městské rady a stal se vrchním velitelem staroměstských oddílů. Již při obléhání Prahy v letech 1634 a 1639 prokázal mimořádnou statečnost. V roce 1643 byl jmenován i díky svým vojenským zásluhám na post primasa Starého Města pražského, který zastával až do své smrti v roce 1672. V roce 1648 se poté, co se Švédové zmocnili Malé Strany, stal předním organizátorem obranných bojů. Po skončení třicetileté války se významně zasloužil o stabilizaci rozvráceného městského hospodářství a obnovu Starého Města.

Plán bojů na novoměstských hradbách při švédském obléhání v roce 1648 a ukázka zbraní obránců měst pražských, Jan Norbert Zatočil z Löwenbrucken, Leto- a Dennopis, Praha: Kateřina Černochová, 1685, AMP, Sbírka starých tisků, 2 A 685 – plán; 2 B 433 – zbraně.
Jan Norbert Zatočil patřil k přímým účastníkům obrany pražských měst v roce 1648, která hájil ve studentské legii. Za zásluhy při obraně měst pražských byl v roce 1659 panovníkem povýšen do šlechtického stavu a získal predikát z Löwenbrucken. Počátkem padesátých let vstoupil do služeb staroměstské městské správy a stal se radním písařem, později syndikem a nakonec stanul v čele staroměstské kanceláře. Své vzpomínky na obranu Prahy vydal v roce 1685.