Vzdělanost v předbělohorské Praze

Univerzita v době předbělohorské

Od roku 1348 byla Praha sídlem nejstarší středoevropské univerzity. Během husitských válek se proměnila v nekatolickou instituci sestávající z jediné, filozofické fakulty. Jejím symbolem se stala největší kolej – Karolinum, kde se kromě akademických slavností konaly také sjezdy nekatolických stavů. Vliv nekatolické univerzity se omezoval na města českojazyčných oblastí českých zemí s Prahou v čele, o to byla ale pro jejich kulturní vývoj zásadnější. K vzájemnému propojení sloužila především síť městských škol, kam rektor pražské univerzity dosazoval jako učitele mladé studenty a absolventy.
Na prahu stavovského povstání představovalo protiváhu Karolina jezuitské Klementinum. Kolej založená v roce 1556 se rychle rozrůstala, získávala štědrou finanční podporu od katolické aristokracie i další privilegia, která ji nejpozději v roce 1616 proměnila v plnohodnotnou katolickou univerzitu.

Franc Maxmilián Kaňka, Plány Karolina, kresba, 1711, AUK — Franc Maxmilián Kaňka, Plány Karolina, kresba, 1711, Archiv UK

Přehled pražských nekatolických latinských škol v předbělohorském období, zachyceno na Plánu královského hlavního města Prahy Josefa Jüttnera z let 1811–1815, AMP, Sbírka map a plánů, MAP P1 B/28.
Pražská města se vyznačovala hustou sítí latinských (partikulárních) škol, které umožňovaly získat nejen základní znalosti čtení, psaní a počtů v elementárních třídách, ale poskytovaly také vzdělání propedeutického charakteru výukou latinského jazyka a základů tzv. sedmera svobodných umění. Tyto školy se nacházely u městských farních kostelů, stály pod patronátem městských rad a podléhaly přímému správnímu a soudnímu dohledu rektora utrakvistické univerzity, jenž na ně dosazoval učitele. Po vydání Rudolfova majestátu mohli své školy v zemském centru zakládat také luteráni a Jednota bratrská. I jejich školy byly formálně podřízeny univerzitě a výuka na nich byla podobná jako na výše uvedených partikulárních školách.

Ordo studiorum docendi atque discendi litteras in scholis civitatum Regni Bohemiae et Marchionatus Moraviae, constitutus ab Universitate Pragensi, Praha: Daniel Adam z Veleslavína, 1586, AMP, Sbírka starých tisků, 2 C 171, přív.12.
Studijní řád pro městské latinské školy pod správou pražské univerzity.

Podpis a přípisky Jana Jesenského – Jessenia v knize Juana Luise Vivese, Opera, Basel: Nicolaus Episcopius, 1555, AMP, Sbírka starých tisků, 2 G 226.
Jessenius zastával od roku 1617 až do porážky stavovského povstání v roce 1620 post rektora pražské univerzity. Z této pozice prosazoval během povstání důsledně zájmy univerzity, a to nejen ve vztahu k stavovské reprezentaci, ale také vůči staroměstské městské správě. I proto byl rektorem volen opakovaně, a to navzdory častým kontroverzím s ostatními univerzitními mistry.

Rektorská medaile Jana Jesenského – Jesenia, 1618, Archiv UK, inv. č. 408

>

Knihtisk ve službách konfesijních střetů

Pražský knižní trh doby předbělohorské poskytoval významný prostor pro konfesijní polemiku. Produkce tištěné knihy byla v Čechách doby předbělohorské soustředěna v městech pražských. Zdejší významné tiskařské oficíny, které se etablovaly většinou už ve druhé polovině 16. století, se zaměřovaly na jazykově českou literaturu, kterou na domácím knižním trhu doplňovaly dovozy z centrálních knižních trhů ve Frankfurtu nad Mohanem a Lipsku. Z hlediska konfesijního zaměření produkovala většina pražských tiskáren v době předbělohorské celé široké spektrum náboženské produkce, jemuž ale dominovaly tituly domácích a v překladech i zahraničních autorů širokého spektra utrakvismu a luterství. Naprostá většina tiskařů se při konfesijním zaměření svých edičních programů pragmaticky řídila požadavky trhu a nikoliv vlastními náboženskými preferencemi. K výjimkám se zařadil Samuel Adam z Veleslavína, dědic slavné melantrišsko-veleslavínské tiskárny, který svou produkcí cíleně podporoval stavovskou opozici i do roku 1609 zakázanou Jednotu bratrskou.

Měšťanská knihovna v době předbělohorské (rekonstrukce).
Konjunktura českého, ale i evropského knihtisku v prvních dvou desetiletích 17. století, ale zejména rozvoj latinského školství v českých městech se odrazily i ve zvýšeném zájmu měšťanů o knihy, respektive budování knihoven. V městech pražských bylo možné v době předbělohorské nalézt knihovnu již v téměř každé druhé měšťanské domácnosti. Základem četby byly tituly náboženské (Bible, postily, nebo části biblických textů např. starozákonní Jesus Sirach či žalmy), historická literatura často suplující i četbu beletrie (Daniel Adam z Veleslavína Kalendář historický, Bartoloměj Paprocký Diadochos), právnická literatura, která umožnila měšťanům komunikovat se správou města i dalšími institucemi (Pavel Kristián z Koldína a jeho městský zákoník, nebo různé verze práva zemského), ale také populární medicínská četba (domácí lékaři či herbáře, zejména Pietra Andrei Mattioliho) nebo knihy s geografickou tématikou (cestopisy a kosmografie). V knihovnách měšťanů se nacházely i tituly antické literatury, či různé slovníky a gramatiky, které upomínaly na jejich školní léta, zvláště na výuku latiny.

Synodus Archidioecesana Pragensis, Praha: Jiří Černý z Černého Mostu, 1605, AMP, Sbírka starých tisků, 2 A 445 Základní publikace předbělohorské katolické literatury, která přináší texty projednávané na synodu svolaném pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé v roce 1605, zejména však dekrety tridentského koncilu. — Synodus Archidioecesana Pragensis, Praha: Jiří Černý z Černého Mostu, 1605, AMP, Sbírka starých tisků, 2 A 445. Základní publikace předbělohorské katolické literatury, která přináší texty projednávané na synodu svolaném pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé v roce 1605, zejména však dekrety tridentského koncilu.

Tištěné kázání Matthiase Hoë von Hoënegg, Martinalia Sacra Pragensia, Leipzig: Abraham Lamberg, 1613, AMP, Sbírka starých tisků, 2 B 356/4 Luteránský duchovní a vrchní dvorský kazatel saského kurfiřta Hoë významně, byť krátce, zasahoval svou kazatelskou činností do předbělohorské konfesijní polemiky v českých zemích. Od roku 1611 stál dva roky v čele pražského luterského sboru. — Tištěné kázání Matthiase Hoë von Hoënegg, Martinalia Sacra Pragensia, Leipzig: Abraham Lamberg, 1613, AMP, Sbírka starých tisků, 2 B 356/4. Luteránský duchovní a vrchní dvorský kazatel saského kurfiřta Hoë významně, byť krátce, zasahoval svou kazatelskou činností do předbělohorské konfesijní polemiky v českých zemích. Od roku 1611 stál dva roky v čele pražského luterského sboru.

Matouš Konečný, Theatrum divinum, Praha: Samuel Adam z Veleslavína, 1616, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovská knihovna, sign. FK II 3 Většina bratrské literatury byla v době předbělohorské tištěna mimo pražské souměstí, ale po vydání Majestátu Rudolfa II. na náboženskou svobodu se otevřela možnost více využívat i pro tyto dosud zakázané tituly pražské tiskárny. Dílo mladoboleslavského biskupa Jednoty bratrské Matouše Konečného (1569–1622), které přineslo výklad o stvoření světa podle starozákonní knihy Genesis, vyšlo v jedné z nejvýznamnějších pražských tiskáren s tradicí sahající až k Jiřímu Melantrichovi z Aventinu. V dobové konfesijní polemice ovšem sehrávala větší význam jiná Konečného díla, zejména polemiky a praktické příručky. — Matouš Konečný, Theatrum divinum, Praha: Samuel Adam z Veleslavína, 1616, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovská knihovna, sign. FK II 3. Většina bratrské literatury byla v době předbělohorské tištěna mimo pražské souměstí, ale po vydání Majestátu Rudolfa II. na náboženskou svobodu se otevřela možnost více využívat i pro tyto dosud zakázané tituly pražské tiskárny. Dílo mladoboleslavského biskupa Jednoty bratrské Matouše Konečného (1569–1622), které přineslo výklad o stvoření světa podle starozákonní knihy Genesis, vyšlo v jedné z nejvýznamnějších pražských tiskáren s tradicí sahající až k Jiřímu Melantrichovi z Aventinu. V dobové konfesijní polemice ovšem sehrávala větší význam jiná Konečného díla, zejména polemiky a praktické příručky.