Změny a střety

Změny. Politická situace v zemi (1609–1620)

Nové uspořádání poměrů po uzavření tzv. Libeňského míru (25. 6. 1608) mezi císařem Rudolfem II. a jeho mladším bratrem Matyášem ani po vydání Majestátu neuklidnilo zostřující se politickou a náboženskou situaci v zemi. Rudolf II. se nesmířil s nuceným předáním vlády v rakouských zemích, v Uhrách, na Moravě a ve Slezsku Matyášovi, ale po neúspěšném pokusu o zvrat situace v roce 1611 byl nucen abdikovat a novým českým králem se stal arcikníže Matyáš. Rudolf zemřel v ústraní mezi svými sbírkami na Pražském hradě 20. ledna 1612. Část katolických radikálů trvale odmítala Majestát respektovat a opakovaným porušováním jeho ustanovení v zemi postupně vzrůstalo napětí. Pokusy o oslabení vlivu nejednotné stavovské obce, o upevnění moci panovníka a o obnovení rekatolizační politiky vyvrcholily po zvolení a korunování Ferdinanda Štýrského za budoucího českého krále v červnu 1617. Mocenské zásahy do samosprávy královských měst a zboření či zavření luteránských kostelů v Hrobech a Broumově vyvolaly na počátku roku 1618 otevřenou politickou krizi.

Střety. Vojenské drancování v pražských městech

Časně ráno 15. února 1611 proniklo na Malou Stranu na 10 000 žoldnéřů pasovského biskupa Leopolda Habsburského. Pasovští se údajně chtěli pouze domoci vyplacení dlužného žoldu, podle arciknížete Leopolda bylo však tažení podniknuto v dohodě s císařem Rudolfem „na záchranu katolického náboženství“. Po boji v ulicích ovládli levobřežní část Prahy a začali ji krutě drancovat. Oddíl pasovské jízdy pronikl přes most až do ulic Starého a Nového Města. Zde však byl po spuštění železné mříže v Mostecké věži postupně pobit. Staroměstská a novoměstská chudina se poté vrhla na katolické kláštery a kostely jako na hnízda katolického spiknutí. Pasovským se nepodařilo dobýt pravobřežní část Prahy a vojenská protiakce stavovské koalice a arciknížete Matyáše je naopak přinutila mezi 8. a 10. březnem 1611 postupně opustit město. Kromě značných materiálních škod a lidských obětí byla jeho výsledkem nucená abdikace Rudolfa II., volba arciknížete Matyáše českým králem a jeho královská korunovace 23. května 1611.

Pražská města ve Stavovském povstání

Zastrašovací politika katolických nejvyšších zemských úředníků a množící se přehmaty proti Majestátu přiměly představitele stavovské opozice svolat sjezd nekatolických stavů a z něho 6. března 1618 poslali protestní list proti porušování Majestátu císaři Matyášovi. Když panovník svým „těžkým psaním“ protest zamítl a zakázal konání dalších sjezdů, svolali defenzoři (ochránci víry) na 21. květen další stavovský sjezd do univerzitní Karlovy koleje. Současně radikální předáci opozice (Jindřich Matyáš Thurn, Albrecht Jan Smiřický, Václav Budovec a Oldřich Kinský) dne 23. května 1618 vyvolali výpravu delegace sněmu k císařským místodržícím na Pražský hrad. Zde zinscenovali krátký proces, jehož výsledkem bylo vyhození dvou odpůrců Majestátu, Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořity z Martinic, a místodržitelského sekretáře Filipa Fabricia z oken České kanceláře. Stavovská obec se tímto činem octla v otevřené vzpouře, o níž tvrdila, že není namířena proti panovníkovi, nýbrž proti jeho nehodným úředníkům a rádcům. Dne 24. května stavovský sjezd zvolil vládu třiceti direktorů (po 10 z každého stavu; z 10 zástupců městského stavu bylo 8 Pražanů) a jmenoval velitele stavovského vojska. Dne 25. května se proti vůli královských rychtářů přidala k odboji všechna čtyři pražská města.

Konfederace stavů zemí Koruny české z 31. 7. 1619 v latinské a německé verzi – Confoederatio et Unio, [Praha]: [s. t.], [1619] a Confoederation, deß Königreichs Böhemb mit den incorporirten Ländern, als Mähren, Schlesien, Ober- und Nieder Lausitz, Praha: Samuel Adam z Veleslavína, [1619], AMP, Sbírka starých tisků, 2 B 19/4, přív. 6 a 2 B 277/přív. 3.
Dohoda protestantských stavů na generálním sněmu v roce 1619, která upravovala státoprávní zřízení pro Čechy i vedlejší korunní země na formu stavovské konfederace. Výkonná moc byla svěřena spojeným stavovským obcím korunních zemí a volený panovník měl mít značně omezené pravomoci.

Usnesení staroměstské městské správy k obraně Starého Města pražského v době stavovského povstání, 1619, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 4801, Konvolut tištěných normálií různých vydavatelů, 1578–1636.
Tištěný výnos městské správy upravoval mimo jiné povinnost pro všechny měšťany bez rozdílu konfese dostavit se osobně a s výzbrojí v případě vojenského ohrožení k obraně města. Upřesněna byla i regulace života ve městě v případě nutné vojenské obrany.

Dekrety stavů a povstaleckého direktoria z let 1618 a 1619, které řešily způsob obrany země a Prahy proti císařským vojskům, zajištění zásobování stavovské armády a výběr daní, 14. 5. 1618, 15. 5. 1618, 8. 9. 1618, 3. 8. 1619, 13. 6. 1619, 2. 7. 1619, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 744a, kniha dekretů Starého Města pražského, 1609–1631, f. 11r–13r, 18v–20r, 39r–41r, 45v–47v, 48r–48v, 49r–50r.
Staroměstská správa evidovala nařízení stavovského direktoria, která se dotýkala základních povinností města i měšťanů vůči povstalecké vládě v oblasti vojenské a finanční.

Zobrazit celý dokument ›

Dvůr Fridricha Falckého v městech pražských

Smrt císaře Matyáše (20. března 1619), schválení ústavy česko-rakouské stavovské konfederace v čele s voleným panovníkem (31. července 1619) a sesazení Habsburků z českého trůnu (19. srpna 1619) otevřelo cestu na český královský trůn hlavě Protestanské unie a falckraběti rýnskému Fridrichovi V.  a jeho manželce Alžbětě, dceři anglického krále Jakuba I. Dne 26. srpna 1619 byl Fridrich zvolen českým králem. Záhy po korunovaci nově obsadil nejvyšší zemské a dvorské úřady, čímž skončila vláda stavovského direktoria. Dvůr se usídlil v Novém paláci Pražského hradu, který byl bez ohledu na nedostatek finančních prostředků nákladně vybaven dovezeným nábytkem a zařízením. Módou, vkusem i společenskými zvyklostmi se prostředí falckého dvora a fraucimoru značně lišilo od šlechtického a měšťanského prostředí postrudolfinské Prahy. Cizorodě v Praze působila rovněž strohost kalvínské věrouky, prosazovaná dvorským kazatelem Abrahamem Scultetem.