Členové jednoty bratrské
V městech pražských, kde se většina obyvatel hlásila v době předbělohorské k utrakvistické konfesi, od devadesátých let 16. století početně sílila skupina příslušníků Jednoty bratrské. Před vydáním Rudolfova Majestátu roku 1609, který činnost této konfese legalizoval, čítala skupina pražských členů Jednoty 423 osob. Příslušníky bratrského sboru se stali i Šimon Sušický a oba jeho nevlastní synové – Jan a Pavel Kutnaurovi. Přestože Jednota ve svém sociálním učení odsuzovala profese i obchodní aktivity, kterým se Sušický a Kutnaurové věnovali (advokacie, výroba a prodej piva), zařadili se postupně mezi přední členy bratrského sboru. Sušický např. zastupoval Jednotu v roce 1612 při oficiálních jednáních s univerzitou o postoupení Betlémské kaple bratřím. To, že členové Jednoty bratrské byli v městech pražských doby předbělohorské příslušníky intelektuálních a ekonomických měšťanských elit, ukazuje na významnou změnu, která postupně nastala ve složení bratrských sborů od sklonku 16. století, kdy se tehdy ještě zakázaná „sekta“ stala atraktivní i pro řadu příslušníků středních a vyšších vrstev měšťanů.
Zápis v kronikářských záznamech staroměstského měšťana Jana Pavla Dvorského z Gryfí Hory o křtu jeho prvorozeného syna v kostele sv. Haštala. Kmotry se mimo jiné stali Šimon Sušický a Dorota Ledčanská, nevlastní sestra Jana a Pavla Kutnaurových, 9. 7. 1614 (AMP, Sbírka starých tisků, 2 F 162, Daniel Adam z Veleslavína, Kalendář historický, Praha: Daniel Adam z Veleslavína, 1590, titulní list, 372b). Rodina Dvorských patřila mezi utrakvistické měšťany, přesto pro svátost křtu přizvala členy Jednoty bratrské z rodiny Sušických a Kutnaurů. Přátelské a rodinné vztahy mezi měšťany pražského souměstí v době předbělohorské běžně překonávaly konfesijní hranice.