Muzeum města Prahy

Epilog

Epilog – vítězná rekatolizace

Ukončení válečného konfliktu a uzavření vestfálského míru v roce 1648 definitivně potvrdilo směřování nábožensko-politického vývoje zahájeného po bitvě na Bílé hoře. Třicet let rekatolizační politiky habsburských panovníků i aktivit katolické církve, které využívaly k obrácení většinově protestantského obyvatelstva celé spektrum metod od zjevně nátlakových až po misijní činnost založenou na vzdělávání a výchově, zanechalo v městech pražských již většinou katolické obyvatelstvo. Otázkou zůstává, jak pevná byla katolická víra masy konvertitů, kteří k ní přistupovali za podmínky vnucené volby mezi katolickou konverzí nebo uchováním protestantské konfese, ovšem v emigraci. Až do osmdesátých let 17. století sledujeme kauzy heretiků – formálních katolíků, kteří jednotlivě i ve skupinách praktikovali protestantské konfese, scházeli se k četbě zakázané protestantské náboženské literatury, či dokonce poskytovali azyl predikantům z luteránského Saska. O formálnosti víry některých pražských katolíků svědčily i jejich privátní knihovny. Ještě ve druhé polovině 17. století v nich bylo možno nalézt celé spektrum zakázané, většinou starší protestantské literatury. Náboženská situace v městech pražských se definitivně změnila v devadesátých letech, generace Pražanů narozených v době pobělohorské definitivně ztratily aktivní vazbu na protestantskou (husitskou, českobratrskou či luterskou) víru svých předků a většinou i zájem o ni.

Staroměstská a novoměstská správa řešily zajištění, uvěznění a prošetření odhalené skupiny kacířů, kteří se tajně setkávali, četli „bludné knihy“ a zpívali zakázané písně. Z nařízení místodržících měli být kacíři po vykonání zpovědi a svatého přijímání pouze napomenuti a propuštěni na svobodu, 5. 3. a 2. 4. 1686, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 826, kniha dekretů Nového Města pražského, 1679–1694, f. 116r–116v, 138r.
Odhalení praktikujících nekatolíků bylo v městech pražských na sklonku 17. století již výjimečné, proto i přístup zeměpanské správy k nim byl spíše benevolentní.

Prohlášení Jakuba Regla obviněného na Novém Městě z kacířství a šíření luterství. Slibuje, že po katolické konverzi a propuštění z vězení nebude vystupovat proti katolické víře. Prohlášení je zakončeno přísahou, 17. 6. 1656, AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 84, kniha přísah Nového Města pražského, 1654–1760, f. 12r–13r.
Jakub Regl byl obviněn nejen z praktikování luterství, ale také z toho, že i když byl pouhým laikem, vystupoval jako luterský kněz. Za toto závažné provinění mu hrozil hrdelní trest.

Nabídkový katalog nakladatelství Dědictví sv. Václava, druhá polovina 17. století, NA ČR, Archiv pražského arcibiskupství (APA), C 138/4, kart. 2208.
Nakladatelství Dědictví sv. Václava, spojené s jezuitskou tiskárnou v koleji u sv. Ignáce na Novém Městě pražském, bylo zřízeno formou nadace roku 1669 novoměstskou měštkou a pekařkou Marií Šteyerovou. Pracovalo pod správou jezuitů a jeho úkolem bylo tisknout, ale také vykupovat a dále distribuovat, respektive rozdávat jazykově českou katolickou náboženskou literaturu. Iniciátorem vzniku nakladatelství byl syn zakladatelky nadace, jezuita Matěj Václav Šteyer.