Za povstání

Stavovské povstání se stalo příležitostí pro vstup pražských měšťanů a členů Jednoty bratrské – Šimona Sušického i bratrů Kutnaurů na scénu nábožensko-politického dění. Na samotném počátku povstání se všichni zúčastnili jednání staroměstské rady a pokoušeli se neúspěšně přesvědčit k panovníkovi loajální konzervativní radní kolegium, aby se zapojilo do probíhajícího povstání. Větší vliv však získali Sušický a Jan Kutnaur teprve poté, co během povstání v roce 1619 sami ve staroměstské radě zasedli, když z ní museli odejít někteří radní dosazení panovníkem ještě před vypuknutím vzpoury. Šimon Sušický se však v tomto období často účastnil za městský stav i řady důležitých sněmovních jednání, byť povstání „sloužil“ spíše na úřednických postech než jako aktivní politik – zasedal např. v komisi prověřující zadlužení země po emigraci části katolíků, nebo byl zvolen za komisaře a opatrovníka povstalci obsazené jezuitské klementinské koleje. Pozice členů Jednoty bratrské za povstání výrazně posílila volba kalvína Fridricha Falckého českým králem. Staroměstští měšťané Šimon Sušický i Jan a Pavel Kutnaurové však ani tuto situaci na rozdíl od mnohých jiných měšťanů nevyužili k razantnímu kariérnímu vzestupu či významnému rozšíření svého majetku.

Jan Kutnaur v soupisu členů rady Starého Města pražského za stavovského povstání, 26. 1. 1620 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 69, kniha trhů a obnov rady Starého Města pražského, 1571–1629, f. 252r)
Jan Kutnaur v soupisu členů rady Starého Města pražského za stavovského povstání, 26. 1. 1620 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 69, kniha trhů a obnov rady Starého Města pražského, 1571–1629, f. 252r)