Předbělohorská Praha
„Nemůže s věžatou Prahou se rovnat jediné město, příroda dala mu všechno, cokoli na světě jest. Bystrý žije zde lid a povětří dobré je, zdravé, pole rodí révu stejně, jako vydává klas. Císař tu se šlechtou sídlí i Múzy i velebná Themis, v jiných městech tak není, zde však je celičký svět.“
Těmito vznosnými slovy oslavil básník Jan Campanus Vodňanský Prahu na počátku 17. století, kdy město zažívalo své druhé vrcholné období – po více než 200 letech od smrti Karla IV. se opět stalo císařskou rezidencí, tentokrát zásluhou Rudolfa II. Díky přítomnosti jeho dvora v Praze se česká metropole znovu mohla srovnávat s ostatními evropskými centry politického a kulturního života a básník nešetřil chválou oprávněně. Praha té doby přitahovala celou řadu cizinců, ať z řad diplomatů, umělců či učenců, což ji zbavovalo charakteru provinčního města. Ovšem právě svědectví cizince, anglického cestovatele Fynese Morysona, přibližuje i méně líbivou tvář rudolfinské Prahy:
„Praha se vlastně skládá ze tří měst, z nichž každé je ohrazeno, přesto však nevyniká pevností. Pokud by puch ulic nezahnal Turky, nebo pokud by se jim nepostavili v poli, v opevnění lze skládat jen pramalou naději. Ulice jsou špinavé, je tu několik velkých náměstí, některá stavení jsou z cihel, povětšině však ze dřeva a z hlíny; postavena jsou s malým půvabem a umem…“
Obě protichůdné charakteristiky jsou svým způsobem pravdivé, odrážejí dobovou realitu a obě se také projevují v takzvaném Sadelerově prospektu – monumentální vedutě zobrazující císařskou Prahu jak s její krásnou starobylou i novou architekturou, tak s haldami odpadu na jejích náměstích a nábřežích.
Ukázka z počítačové animace prospektu, k vidění v expozici Muzea města Prahy v Domě U Zlatého prstenu. PRAHA 1606
Sadelerův prospekt
Prospekt z roku 1606 není prvním vyobrazením Prahy. Nejstarší známý pohled na město byl vytvořen již v roce 1493 a v průběhu 16. století vzniklo několik dalších. Zpravidla se jednalo o díla sloužící jako ilustrace historiograficko-topografických kompendií, ojediněle o samostatné grafické listy. Veduta vzniklá v dílně císařského rytce Aegidia Sadelera ovšem své předchůdce výrazně předčila jak v rozměrech, tak v detailu provedení a kvalitě uměleckého zpracování. Celý prospekt, složený z devíti samostatných listů, měří na šířku přes tři metry, a je tak největší pražskou vedutou provedenou grafickou technikou vůbec. Stanovištěm diváka jsou svahy nad Smíchovem, tehdy osadou na předměstí Menšího Města pražského za Újezdskou branou, a pohled obsahuje celé pražské souměstí od Strahovského kláštera na severozápadě až po Vyšehrad na jihovýchodě. Zákonitosti perspektivy si autoři přizpůsobili svému účelu prezentace města – významné stavby jsou naddimenzované a svah na pravém břehu Vltavy je ve vyobrazení výrazně prudší než ve skutečnosti, aby bylo možné nahlédnout do organismu města, na městská prostranství a do větších ulic. Vyobrazení je oživeno figurální stafáží obyvatel a návštěvníků města, čítající přes 800 postav.
Veduta vznikla především jako reprezentativní dílo k oslavení Prahy jako takové – její vydavatel Aegidius Sadeler ji dedikoval „vznešeným, nejskvělejším a nejrozvážnějším“ radním tří pražských královských měst, o čemž podává informaci text v kartuši v levém dolním rohu: „NOBILIBUS AMPLISSIMIS PRUDENTISSIMIS PRIMATIBUS CONSULIBUS SENATORIBUS METROPOLITANAE TRIURBIS PRAGAE DEDICAT SAC.CAES.MAI.SCULPTOR AEG.SADELER ∞. DC. VI.“
K samotnému grafickému listu byla ale vydána také latinsky a německy psaná textová část se stručným popisem historie Prahy a legendou, která identifikuje přes sto nejvýznamnějších zobrazených budov a lokalit. Mohla tedy posloužit i jako zdroj poznání podoby císařského sídelního města bez nutnosti jeho návštěvy pro zájemce z celé Evropy. Tuto funkci v jiném kontextu ostatně plní do dnešní doby – Sadelerův prospekt představuje unikátní ikonografický pramen, který poměrně přesně zachycuje podobu města na počátku 17. století a je dodnes hojně využíván historiky, archeology a památkáři k jeho bližšímu poznání.
Autor textů: Matěj Pospíšil