Města pražská v době předbělohorské

Praha na přelomu 16. a 17. století

Na konci 16. a na počátku 17. století představovala Praha jedno z hlavních center politického a kulturního života Evropy. Byla nejen hlavním městem Českého království, ale především residenčním sídlem císaře Rudolfa II., na jehož dvůr se sjížděla poselstva ze všech států Evropy, ale i z Turecka, Ruska, či Persie a kde se rozhodovalo o politickém vývoji na kontinentu. Kulturní a společenský věhlas císařského dvora přilákal do Prahy významné umělce a myslitele, architekty, sochaře, malíře, ale i lékaře, matematiky a astronomy. Umělecká díla, shromážděná císařem v proslulé kunstkomoře, jsou dnes ozdobou předních světových galerií, převratné myšlenky, pozorování a výpočty Tychona Brahe a Johanna Keplera stojí u základů dnešní moderní astronomie. Odrazem politického a kulturního prostředí císařského dvora se stala postupná vnější, ale i vnitřní proměna města. Počet obyvatel vzrostl za pouhých padesát let z přibližně 25.000 na 60.000 a Praha se tak stala jedním z nejlidnatějších měst Evropy. Vznikly nové paláce a měšťanské domy, zde fungovaly latinské farní školy, pražská universita a jezuitská akademie, nebo nově vznikající tiskárny a vydavatelské domy. Výsledkem byla proměna středověkého města v otevřenou metropoli mezinárodního významu.

 

Ve městě

Praha Rudolfa II.

Panovníci