Šimon Kutnaur: „repatriace“

Děti popraveného Jana Kutnaura – synové Šimon, Jan Felix a dcera Zuzana – se počátkem čtyřicátých let 17. století, ještě v průběhu třicetileté války, z emigrace do měst pražských vrátily. Podmínkou byla jejich konverze ke katolické konfesi, což všichni tři splnili. Dá se předpokládat, že tato konverze mohla být z jejich strany vnímána i jako formální akt, protože bezprostředně po návratu byla jejich rodina obviněna z poskytování azylu emigrantům, kteří se tajně pohybovali v městech pražských. Nejstarší z Kutnaurových potomků Šimon pro svůj návrat do vlasti musel dokonce získat od panovníka speciální „pardon“, protože v emigraci po dosažení zletilosti vstoupil do služeb švédského krále a později i saského kurfiřta, takže se z pohledu zeměpanské správy veřejně postavil na nepřátelskou stranu. Toto „provinění“ odčinil v Čechách ve službách císařského vojska, kde působil jako komisař pro doprovod vojenských oddílů. I díky tomu a navzdory své problematické minulosti získal už v roce 1647 měšťanské právo na Novém Městě pražském a téměř okamžitě vstoupil do novoměstské rady, kde setrval bezmála dvacet let. Příslušníkem úřednické elity Nového Města pražského zůstal i poté, co v roce 1666 městskou radu opustil, protože se na správě města nadále podílel jako člen sboru obecních starších. V této době však už získal prestižní post rady soudu nejvyššího purkrabství. K rychlé kariéře Šimona Kutnaura po návratu do vlasti jistě přispěla i skutečnost, že se spolu s bratrem účastnil obrany Prahy před Švédy v roce 1648, při níž oba projevili mimořádnou statečnost. On sám dokonce bojoval jako velitel městské kompanie.

Dekret o emigrantech, který zmiňuje odhalení rodiny Kutnaurových poskytující v městech pražských zázemí nelegálně přicházejícím nekatolíkům, 19. 5. 1640 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 818, kniha dekretů Nového Města pražského, 1631–1644, f. 112v – 113r) / 1. část
Dekret o emigrantech, který zmiňuje odhalení rodiny Kutnaurových poskytující v městech pražských zázemí nelegálně přicházejícím nekatolíkům, 19. 5. 1640 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 818, kniha dekretů Nového Města pražského, 1631–1644, f. 112v – 113r) / 2. část
Šimon Kutnaur v soupisu radních Nového Města pražského z 6. 7. 1658 (AMP, Sbírka rukopisů, rkp. 97, kniha rukojemství a obnov, 1636–1678, f. 306r). Při obnově rady v roce 1658 zaujal již Šimon Kutnaur prestižní šestou pozici z osmnáctičlenného kolegia.
Potvrzení o statečném chování Jana Felixe, mladšího syna popraveného Jana Kutnaura, za švédského obléhání pražských měst, vystavené Vojtěchem Václavem st. Hadem z Proseče, hejtmanem kompanie Starého Města pražského, 2. 5. 1649, notářsky potvrzeno 7. 6. 1650 (NA, SM K 163 – 2)

Zázanam o panovnickém pardonu pro Šimona, staršího syna Jana Kutnaura, z 12. 4. 1642, notářsky ověřený 3. 6. 1650 (Národní archiv v Praze, Stará manipulace, sign. K 163 – 2). Šimon Kutnaur se na základě prominutí svých aktivit ve službách švédského panovníka a saského kurfiřta mohl vrátit z emigrace do měst pražských. Podmínkou byla katolická konverze.

Šestipanští úředníci postupují Šimonovi Kutnaurovi dům U Králů na Novém Městě pražském, 19. 5. 1672 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 9153). Dům původně patřil Kutnaurovu synovci Jarolímu Sokolovi, ale pro nezaplacené berně přešla jeho správa na šestipanský úřad Nového Města pražského.
Šestipanští úředníci postupují Šimonovi Kutnaurovi dům U Králů na Novém Městě pražském, 19. 5. 1672 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 9153). Dům původně patřil Kutnaurovu synovci Jarolímu Sokolovi, ale pro nezaplacené berně přešla jeho správa na šestipanský úřad Nového Města pražského.
Šimon Kutnaur potvrzuje statečné chování Daniela Pospíšila během švédského obléhání pražských měst v roce 1648, 4. 12. 1674 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 18064). Na dokument je přitištěna pečeť Šimona Kutnaura ze Sonnenštejna.
Šimon Kutnaur potvrzuje statečné chování Daniela Pospíšila během švédského obléhání pražských měst v roce 1648, 4. 12. 1674 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 18064). Na dokument je přitištěna pečeť Šimona Kutnaura ze Sonnenštejna. / 1.část
Šimon Kutnaur potvrzuje statečné chování Daniela Pospíšila během švédského obléhání pražských měst v roce 1648, 4. 12. 1674 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 18064). Na dokument je přitištěna pečeť Šimona Kutnaura ze Sonnenštejna.
Šimon Kutnaur potvrzuje statečné chování Daniela Pospíšila během švédského obléhání pražských měst v roce 1648, 4. 12. 1674 (AMP, Sbírka listin, PPL IV – 18064). Na dokument je přitištěna pečeť Šimona Kutnaura ze Sonnenštejna. / 2.část