Do emigrace

Bezprostředně po bitvě bělohorské se z rodiny Sušických a Kutnaurů podařilo uprchnout do emigrace a zachránit si tak holý život jen Pavlovi Kutnaurovi s rodinou. Protože však v zahraničí záhy zemřel, jeho vdova Estera se vrátila zpět do měst pražských a už roku 1624 se znovu provdala za staroměstského měšťana a katolíka Šimona Krumlovského. Postupně se jí podařilo získat zpět i část rodinného majetku, který byl jejímu muži jako součást trestu za účast na stavovském povstání konfiskován.
Do emigrace odešla, ovšem až po staroměstské exekuci, i rodina popraveného Jana Kutnaura. Jeho vdova Kateřina, pocházející z významného lounského rodu Zákostelských z Bílejova, poté, co manžela pohřbila, emigrovala i se sirotky do saské Míšně. Majetek jejího manžela byl kompletně konfiskován, jí se však před odchodem podařilo část svého nemovitého majetku prodat. O zbývající část vlastních nemovitostí a finančních pohledávek ji ovšem připravila v roce 1628 konfiskace, která byla i trestem zato, že z emigrace odmítala zpět do vlasti vydat své děti.

Svatební smlouva mezi Esterou, vdovou po Pavlu Kutnaurovi, a staroměstským měšťanem, katolíkem Šimonem Krumlovským, 1. 9. 1624 (AMP, sbírka rukopisů, rkp. 2179, kniha svatebních smluv a kšaftovních kvitancí Starého Města pražského, 1584–1651, f. 437v–438r) / 1. část
Svatební smlouva mezi Esterou, vdovou po Pavlu Kutnaurovi, a staroměstským měšťanem, katolíkem Šimonem Krumlovským, 1. 9. 1624 (AMP, sbírka rukopisů, rkp. 2179, kniha svatebních smluv a kšaftovních kvitancí Starého Města pražského, 1584–1651, f. 437v–438r) / 2. část