Rodina Kutnaurových představení
S městy pražskými a jejich vývojem v dobách konfesijních zvratů spojily svůj osud rodiny Sušických a Kutnaurů, jejichž životní příběhy jsou pro tuto dobu v mnohém typické. Šimon Sušický, staroměstský měšťan, doputoval do měst pražských v době rudolfinské ze Sušice a usadil se na Starém Městě pražském. Věnoval se advokátní praxi a současně jako úředník vstoupil do služeb české komory. Jeho kariéra mu poskytovala velmi dobré finanční zázemí, které výrazně vylepšovalo i provozování pivovarnické živnosti. Sušický se tak po příchodu do měst pražských rychle zařadil nejen mezi intelektuální elitu Starého Města pražského, ale také mezi nejzámožnější měšťany. Erbovní měšťanství s přídomkem ze Sonnenštejna, které tuto jeho prestižní pozici potvrdilo, získal už roku 1599. K takto získanému erbu přistoupili v roce 1609 bratři a rovněž staroměstští měšťané Jan a Pavel Kutnaurové. Oba přijal Šimon Sušický spolu s jejich nevlastní sestrou Dorotou již dříve do své rodiny jako pastorky (nevlastní potomky). Otec jim zemřel kolem roku 1589 a není zcela zřejmé, zda se jejich matka jako vdova za Sušického provdala, nebo zda si oba Kutnaury osvojil jako oboustranné sirotky, kterým ovšem jejich otec, provozující podobně jako Sušický pivovarnickou živnost, zanechal na Starém Městě rozsáhlý nemovitý majetek, včetně krámu na staroměstském rynku. Starší z bratrů Jan se vydal ve stopách svého nevlastního otce Šimona Sušického a věnoval se advokacii. Spolu s mladším bratrem pak podobně jako jejich otec i otčím provozovali výnosnou pivovarnickou živnost.
